Nový farář byl před svým prvním kázáním tak nervózní,
skoro ani nemohl mluvit. A tak se zeptal přítomného arcibiskupa, co má dělat,
aby se uvolnil.
Ten mu poradil:
„Kápněte si do vody trochu vodky, uvidíte, že po pár hltech budete trochu klidnější“.
Farář poslechl a skutečně, cítil se tak dobře, že by dokázal mluvit ve vichřici.
Po bohoslužbě se vrátil do sakristie, kde našel lístek od arcibiskupa: ...
Vážený Otče,
příště si nalijte vodku do vody, ne vodu do vodky.
Připojuji pár poznámek, aby se neopakovalo to, co jsem viděl na dnešní mši. -
-Na okraj kalicha není nutné dávat kolečko citrónu.
-Ty kabinky v boční lodi jsou zpovědnice, ne toalety.
-Snažte se neopírat obraz Panny Marie, a už vůbec ji nemusíte objímat a líbat.
-Máme 10 přikázání, ne 12.
- Apoštolů bylo 12, ne 7, a žádný z nich nebyl trpaslík.
- Našeho Pána, Ježíše Krista a Jeho Apoštoly nenazýváme JC & His Boys.
- Svatému Kříži neříkáme Velký Téčko.
- David porazil Goliáše prakem a kamenem, není pravda, že by ho dojebal.
- Jidáše neoznačujeme za z*urveného zmr*a.
- Otec, Syn a Duch Svatý nejsou Fotr, Junior a Strašidlo.
- Svěcená voda je na požehnání, nikoliv na osvěžení zátylku.
- Nikdy se nemodlete vsedě na schodech před oltářem.
- Hostie nejsou chipsy, tedy je nepřikusujeme k vínu, ale rozdáme věřícím.
- Věřící vhazují příspěvky do pokladničky dobrovolně, nápis: "Vaše spropitné
- můj plat" je tedy na pokladničce zcela zbytečný.
- Hříšníci půjdou do pekla, ne do p*či.
Při otčenáši je možno zvedat ruce k nebesům, ale ne se kývat do vlny.
- Vaši iniciativu, aby si všichni přítomní zatancovali, hodnotím kladně, ale dělat vláček po celém kostele, to tedy nemusíte.
-Na konci modlitby říkáme Amen a ne Šlus a z kazatelny se chodí po schodech, nejezdí se po zábradlí!
DŮLEŽITÉ:
Ten, co seděl v koutě u oltáře, a o kterém jste tvrdil, že to je buzík v sukni a transvestita bez mejkapu, to jsem byl já. Doufám, že do příští neděle tyto nedostatky napravíte.
Jinak, na první kázání to bylo celkem dobré.
Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!”
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!”
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá cedulka: „Nejlepší housle v ulici.”
-
+


15. 12. 2011
Diskutují dva posluchači těsně po zpěvákově koncertu: „Myslím, že jeho dnešní výkon byl spíše průměrný.”
„Takže napůl falešný,” spíše konstatuje, než by se ptal, druhý.
-
+


15. 12. 2011
Pan katecheta vypráví: „A pak přišel Bůh s andělem k Abrahámovi.”
„Prosím,” hlásí se Otík, „já vím, jak se ten anděl jmenoval.”
„Opravdu,” vrtí hlavou velebníček, „jak tedy?”
„Můj tatínek říkal, že když se sejdou tři chlapi, určitě je jeden z nich Novák.”
-
+


15. 12. 2011